Lidová architektura Srní - historie v každém koutě
Okolí obce Srní nebylo formováno jen rukou přírody. Dřevařství, sklářství, bohaté kulturní dědictví i všední život Šumavanů vytvořil zdejší jedinečnou krajinu.
Obec Srní, dříve známá pod jmény Stadler nebo Stodůlský Podíl – I. díl, nesla své jméno s hrdostí, protože byla a stále je střediskem bohatého a zajímavého kraje. Srní není jen jádrovou obcí, zahrnuje také několik malých vesniček, osad a roztroušených usedlostí. Jeho založení je úzce spojeno s osídlenci v první polovině 18. století během dřevařské kolonizace horní Šumavy. V té době docházelo k velké těžbě dřeva v šumavských lesích, což bylo způsobeno rozvojem možností dopravy dřeva a rostoucím zájmem o dřevo.
Území, kde leží dnešní Srní, bylo součástí Královského hvozdu a konkrétně stodůlecké královácké rychty, která byla největší z osmi králováckých rychet. V roce 1792 vznikly další osady v okolí Srní, včetně Starého Srní. Původním německým obyvatelům se toto místo nazývalo "Dorf Rehberg," což může být spojeno s častým výskytem srnčí zvěře v této oblasti.
Život v Srní a okolních osadách byl úzce spojen s využíváním přírodního bohatství, zejména s bohatých lesů. Tyto lesy poskytovaly dřevo pro tradiční sklářské hutě, které produkovaly rozmanité produkty, mnohdy určené k exportu. Významné změny v životě obce a těžbě dřeva v regionu nastaly, když kníže Josef II. ze Schwarzenbergu zakoupil území stodůlecké rychty s prášilským velkostatkem. Na přelomu 18. a 19. století pověřil kníže Schwarzenberg Josefa Rosenauera vybudováním plavebního kanálu, který měl umožnit transport vytěženého dřeva z hlubokých lesů na Prášilsku a okolí Srní do Otavy, obcházejíc nesplavný úsek říčky Vydry pod Srním.
Dnes na některých místech Srní a okolního kraje připomínají tuto éru památky, jako kostel Nejsvětější Trojice nebo venkovské usedlosti, které jsou zapsány v ústředním seznamu památek. Tyto památky jsou svědky bohaté historie a kulturního dědictví tohoto regionu, kde se prolíná život
s přírodou.